Zvuk a ticho existují v neustálém napětí – jeden bez druhého nedává smysl.
Žáci střední školy Educa se zaměřují na okamžiky, kdy se zvuk rodí z ticha a kdy se naopak hluková kulisa každodennosti na chvíli přeruší, takže je možné postřehnout to, co obvykle zůstává mimo pozornost. Jemné, často opomíjené zvuky – šustění, dech, kroky, vzdálený šum města – zachycují pomocí grafiky a převádějí je do vizuálních stop a struktur, které odkazují k akustickému zážitku.
Vzniká tak série situací a instalací, v nichž divák sleduje, jak se proměňuje jeho pozornost ve chvíli, kdy se zvuk symbolicky vytrácí nebo naopak zintenzivňuje. Zvuk a ticho zde fungují nejen jako akustická představa, ale spíše jako metafora přítomnosti a nepřítomnosti, slova a mlčení, blízkosti a odloučení.
Zpět
