Historie

• V letech 2023–2024 proběhla na budově čp. 77 oprava havarijní fasády, restaurování maleb a výměna oken.
• V roce 2024 byly opraveny fasády a malby i na budovách čp. 78 a 79, přičemž byl na fasádu čp. 78 navrácen historicky doložený reliéf pštrosa.

• Od 1. ledna 2002 se název knihovny mění na Krajskou knihovnu v Pardubicích – zřizovatelem je Pardubický kraj a knihovna má formu příspěvkové organizace.
• V roce 2002 byly zároveň všechny pobočky původní Okresní knihovny převedeny pod obvody Magistrátu města Pardubice.
• V roce 2003 byl zakoupen dům čp. 79 U Zlatého Beránka pro rozšíření knihovny.
• V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce a vestavba domu čp. 79, přičemž došlo k otevření nového dětského oddělení, čítárny, metodického oddělení, vzdělávacího sálu, informačního oddělení a odpočinkových zón.

• V letech 1998 až 2000 probíhala rozsáhlá rekonstrukce vnitřních prostor knihovny na čp. 77 a 78. V rámci této rekonstrukce došlo k propojení prostor, zřízení velkého volného výběru knih, bezplatné šatny, zlepšení služeb pro handicapované, a instalaci počítačů s internetem pro veřejnost.

• V roce 1990 zaniklo politické oddělení a začal proces automatizace a zavádění ITC.
• V roce 1991 bylo znovu otevřeno hudební oddělení.
• V roce 1992 knihovna rozšířila své služby o regionální středisko kulturních služeb.
• V roce 1994 bylo otevřeno informační oddělení a zavedeny počítače pro veřejnost.

• Po revoluci v roce 1989 došlo k uvolnění zakázaných titulů z depozitářů.

• Po zániku Pardubického kraje v roce 1960 a vzniku Východočeského kraje knihovna pokračovala jako Okresní knihovna v Pardubicích.
• V tomtéž roce se knihovna přestěhovala do nově opravených prostor na Pernštýnském náměstí čp. 77, které byly otevřeny v září.
• Rok 1960 byl pro knihovnu klíčový i z důvodu zprovoznění šesti nových poboček v městských částech Skřivánek, Studánka, Pardubičky, Slovany, Okrouhlík a Jagermannova (dnes Husova). Pod správu knihovny byla začleněna i Městská čítárna.
• V roce 1962 byla zahájena rekonstrukce domu čp. 78, který byl přizpůsoben potřebám knihovny.
• V roce 1968 v knihovně vzniklo politické oddělení, což odráželo vliv dobové situace.
• Během normalizace v roce 1968 došlo k účelovému třídění a vyřazování nežádoucích titulů z fondu knihovny.
• V roce 1969 byla dokončena rekonstrukce domu čp. 78, došlo ke kolaudaci a veřejnosti byly zpřístupněny nové prostory.

• V letech 1939 až 1945 vzniklo německé oddělení, došlo k účelovému vyřazování nevyhovujících titulů a ukrývání fondů zaniklých českých knihoven z oblasti Sudet. Nedostatek financí na nové knihy byl vyřešen výtěžkem z divadelní hry „Mistr ostrého meče“, kterou uspořádal 22. července 1940 knihovník Vavřík.
• V roce 1941 byla otevřena první pobočka knihovny na Skřivánku a vzniklo oddělení pro mládež, čímž se rozšířil rozsah služeb knihovny.
• V roce 1942 byla zpřístupněna letní čítárna „Sadová knihovna“ v Tyršových sadech (dříve Výstavních), poskytující čtenářům příjemné místo pro četbu v přírodním prostředí.
• V období 1945 až 1948 došlo ke stabilizaci knihovny, rozvoji jejích fondů a značnému růstu počtu čtenářů, kdy bylo registrováno přibližně 10 % obyvatel (3 063 osob).
• V roce 1949 knihovna začala plnit funkci městské, okresní i krajské knihovny v rámci nově vzniklého Pardubického kraje (až do roku 1960).
• V tomtéž roce bylo otevřeno samostatné dětské oddělení ve Sladkovského ulici, což přispělo k lepší dostupnosti knihovních služeb pro mladší čtenáře.

• V roce 1931 se knihovna přestěhovala do nových prostor na Smetanově nábřeží čp. 116.
• V roce 1938 byla knihovna přesunuta do obecního domu na ulici U Divadla čp. 49, dnešní ordinace pediatrů, a začala poskytovat služby v novém prostředí.
• Po okupaci v roce 1938 byla knihovna na jeden rok uzavřena, což znamenalo dočasné přerušení její činnosti.
• V roce 1939 se knihovna znovu otevřela a navíc bylo založeno nové hudební oddělení, které obohatilo její nabídku služeb.

• V roce 1929 se knihovna přestěhovala do prostornější budovy reálky na Komenského náměstí.

• V roce 1916 se knihovna přestěhovala do nových prostor na adrese Na Hrádku čp. 105 (dnes sídlo hlavní pošty).
• V letech 1917 a 1918 došlo k dočasnému pozastavení činnosti knihovny v důsledku politické situace.
• V roce 1919, po přijetí Zákona o veřejných knihovnách z 22. července, byla činnost knihovny obnovena. Tento zákon nařídil obcím zřizovat knihovny, a Česká republika se tak stala zemí s nejhustší sítí knihoven na světě.

• Dne 7. července 1897 byla ve 2. poschodí radnice na Pernštýnském náměstí slavnostně otevřena první Veřejná obecní knihovna pardubická.

• V roce 1900 byla v Pardubicích otevřena první veřejná čítárna působící odděleně od knihovny.

V roce 1905, pod vedením majitele Gustava Oesterreichera, prošel dům výraznými změnami – byly upraveny dveře a výklady a ve skladišti vznikla elektrická pražírna kávy. Během let se opakovaně žádalo o drobné opravy fasád, což vedlo k odkrytí části původních renesančních freskových maleb. V roce 1939 se dům stal židovským konfiskátem a rodina Oesterreicherů byla deportována do Terezína.

V letech 1941–1942 odkoupila dům pardubická obec a využívala jej jako nájemní bydlení. V roce 1945 sloužil jako sídlo policie a SNB. V roce 1947 se polovina domu vrátila dědicům Oesterreicherů, zatímco druhá část zůstala ve vlastnictví státu. Složité majetkové vztahy bohužel vedly k chátrání objektu, což vedlo v roce 1951 k nařízení vyklizení.

Od roku 1955 začala sondáž fasád a docházelo k postupnému dokumentování nalezených maleb. Při rekonstrukci byla v původním renesančním duchu obnovena hlavní fasáda směrem k náměstí, zatímco jižní část v Zelenobranské ulici byla ponechána ve stylu Ludvíka XVI., přičemž byly přeneseny chybějící reliéfy z přední strany domu. Oprava fasád byla ukončena roku 1960, kdy došlo zároveň k částečné rekonstrukci pro potřeby knihovny. Majitelem budovy byla v té době obec.

V letech 1971–1972 byl do dvora přidán výtah a v roce 1983 se navázalo na původní práce a pokračovalo se v obnově fasád. První zásadní rekonstrukce se budova čp. 77 (současně s budovou čp. 78) dočkala v letech 1998-2000, kdy byly prostory rozšířeny o půdní vestavby a historické sklepy. Majitelem budovy se stává Pardubický kraj.

V letech 2023–2024 proběhla oprava havarijního stavu nadokenních říms, výměna oken na jižní straně, oprava fasády, maleb a kamenných prvků.

Stavební spisy, které se dochovaly od roku 1899, nám poskytují přehled o historických změnách v této významné nemovitosti. V té době vlastnil budovu Karel Jířínský, následně v roce 1902 přešla do vlastnictví Antonie Hojerové. V roce 1920 ji převzala Anna Hojerová – Jedličková, a v roce 1924 se stala majetkem Hojerovských dědiců.

Budova se během let dočkala několika oprav, včetně obnovy fasády kvůli jejímu špatnému stavu a „opadávání labutě“. V roce 1926 byl instalován vodovod a upraveny obchodní prostory. Později, v roce 1942, byla zavedena elektřina, což představovalo významný krok v modernizaci objektu.

V roce 1955 začaly sondáže fasád, během nichž byly objeveny keramické (2. patro) a kamenné (1. patro) ostění oken. Rekonstrukce pro potřeby knihovny probíhala v letech 1962–1969, kdy došlo k propojení domů čp. 77 a čp. 78. Mezi lety 1998 a 2000 došlo k zásadní rekonstrukci, která zahrnovala rozšíření o půdní vestavby a historické sklepy. Byly restaurovány unikátní prvky, jako trámový strop a diamantová klenba. V roce 2024 byla provedena oprava fasády a maleb, včetně obnovy historického reliéfu pštrosa mezi okny v 1. patře. Majitelem se stal Pardubický kraj.

Dům je pojmenován podle charakteristické plastiky beránka umístěné nad vchodem. Je vybaven třemi okenními osami, diamantovou římsou a trojúhelníkovým štítem. Datován je na začátek 16. století, ještě před velkým požárem města. Uvnitř se zachovala malovaná výzdoba stropů v prvním patře a řada kamenných prvků na chodbách.

Prvním historicky doloženým majitelem byl v roce 1545 Zikmund Vahanský z Vahančic. Během 16. a 17. století se dům často měnil majitele – bydlel zde fišmistr, tesař, kavárník a důchodce poděbradského panství. Dům často vlastnily vdovy. V roce 1918 byl ve vlastnictví Rudolfa a Růženy Weinerových, kteří zde žili až do okupace a deportace do koncentračního tábora.

V roce 1990 zakoupila dům Komerční banka, a v roce 2002 přešel do vlastnictví Pardubického kraje, aby sloužil jako rozšíření knihovny. K objektu byla přistavěna nová část ve dvoře a vybudován nový depozitář. V létě 2024 byla provedena oprava fasády, která vrátila budově její původní vzhled.