Na této stránce vám odhalíme příběh Krajské knihovny v Pardubicích a jejích historických budov. Naše knihovna má za sebou dlouhou a poutavou cestu, která začala v roce 1897, kdy byla poprvé otevřena jako Veřejná obecní knihovna pardubická. Od té doby se postupně transformovala, přičemž každé období přinášelo nové výzvy a změny. Pokud vás zajímá cesta, jakou musela knihovna urazit, aby se stala tím, čím je dnes, srdečně vás zveme na výlet do historie.
Pernštýnské náměstí, 1900 (Josef Pírka)
Děkujeme Klubu přátel Pardubicka za poskytnutí fotografie.
Jak šel čas s knihovnou?
20. léta 21. století – Oživení historie: Fasády, malby a návrat pštrosa
- V letech 2023–2024 proběhla na budově čp. 77 oprava havarijní fasády, restaurování maleb a výměna oken.
- V roce 2024 byly opraveny fasády a malby i na budovách čp. 78 a 79, přičemž byl na fasádu čp. 78 navrácen historicky doložený reliéf pštrosa.
0. léta 21. století – Obnova a inovace: Obnova Příhrádku a otevření Knihovního centra U Vokolků
- Od 1. ledna 2002 se název knihovny mění na Krajskou knihovnu v Pardubicích – zřizovatelem je Pardubický kraj a knihovna má formu příspěvkové organizace.
- V roce 2002 byly zároveň všechny pobočky původní Okresní knihovny převedeny pod obvody Magistrátu města Pardubice.
- V roce 2003 byl zakoupen dům čp. 79 U Zlatého Beránka pro rozšíření knihovny.
- V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce a vestavba domu čp. 79, přičemž došlo k otevření nového dětského oddělení, čítárny, metodického oddělení, vzdělávacího sálu, informačního oddělení a odpočinkových zón.
počátek 21. století – Nový začátek: Od změny názvu po nové prostory
- V letech 1998 až 2000 probíhala rozsáhlá rekonstrukce vnitřních prostor knihovny na čp. 77 a 78. V rámci této rekonstrukce došlo k propojení prostor, zřízení velkého volného výběru knih, bezplatné šatny, zlepšení služeb pro handicapované, a instalaci počítačů s internetem pro veřejnost.
90. léta 20. století – Knihovna budoucnosti: Automatizace, rozšíření a nové služby
- V roce 1990 zaniklo politické oddělení a začal proces automatizace a zavádění ITC.
- V roce 1991 bylo znovu otevřeno hudební oddělení.
- V roce 1992 knihovna rozšířila své služby o regionální středisko kulturních služeb.
- V roce 1994 bylo otevřeno informační oddělení a zavedeny počítače pro veřejnost.
80. léta 20. století – Po revoluci: Zakázané knihy opět dostupné
- Po revoluci v roce 1989 došlo k uvolnění zakázaných titulů z depozitářů.
60. léta 20. století – Transformace knihovny: Nový kraj, nové pobočky a modernizace prostor
- Po zániku Pardubického kraje v roce 1960 a vzniku Východočeského kraje knihovna pokračovala jako Okresní knihovna v Pardubicích.
- V tomtéž roce se knihovna přestěhovala do nově opravených prostor na Pernštýnském náměstí čp. 77, které byly otevřeny v září.
- Rok 1960 byl pro knihovnu klíčový i z důvodu zprovoznění šesti nových poboček v městských částech Skřivánek, Studánka, Pardubičky, Slovany, Okrouhlík a Jagermannova (dnes Husova). Pod správu knihovny byla začleněna i Městská čítárna.
- V roce 1962 byla zahájena rekonstrukce domu čp. 78, který byl přizpůsoben potřebám knihovny.
- V roce 1968 v knihovně vzniklo politické oddělení, což odráželo vliv dobové situace.
- Během normalizace v roce 1968 došlo k účelovému třídění a vyřazování nežádoucích titulů z fondu knihovny.
- V roce 1969 byla dokončena rekonstrukce domu čp. 78, došlo ke kolaudaci a veřejnosti byly zpřístupněny nové prostory.
40. léta 20. století – Překonávání výzev: Německé oddělení, nové pobočky a rozvoj fondu
- V letech 1939 až 1945 vzniklo německé oddělení, došlo k účelovému vyřazování nevyhovujících titulů a ukrývání fondů zaniklých českých knihoven z oblasti Sudet. Nedostatek financí na nové knihy byl vyřešen výtěžkem z divadelní hry „Mistr ostrého meče“, kterou uspořádal 22. července 1940 knihovník Vavřík.
- V roce 1941 byla otevřena první pobočka knihovny na Skřivánku a vzniklo oddělení pro mládež, čímž se rozšířil rozsah služeb knihovny.
- V roce 1942 byla zpřístupněna letní čítárna „Sadová knihovna“ v Tyršových sadech (dříve Výstavních), poskytující čtenářům příjemné místo pro četbu v přírodním prostředí.
- V období 1945 až 1948 došlo ke stabilizaci knihovny, rozvoji jejích fondů a značnému růstu počtu čtenářů, kdy bylo registrováno přibližně 10 % obyvatel (3 063 osob).
- V roce 1949 knihovna začala plnit funkci městské, okresní i krajské knihovny v rámci nově vzniklého Pardubického kraje (až do roku 1960).
- V tomtéž roce bylo otevřeno samostatné dětské oddělení ve Sladkovského ulici, což přispělo k lepší dostupnosti knihovních služeb pro mladší čtenáře.
30. léta 20. století – Změny a obnova: Knihovna se stěhuje, uzavírá a opět otevírá
- V roce 1931 se knihovna přestěhovala do nových prostor na Smetanově nábřeží čp. 116.
- V roce 1938 byla knihovna přesunuta do obecního domu na ulici U Divadla čp. 49, dnešní ordinace pediatrů, a začala poskytovat služby v novém prostředí.
- Po okupaci v roce 1938 byla knihovna na jeden rok uzavřena, což znamenalo dočasné přerušení její činnosti.
- V roce 1939 se knihovna znovu otevřela a navíc bylo založeno nové hudební oddělení, které obohatilo její nabídku služeb.
20. léta 20. století – Změna adresy: Knihovna našla nový domov v budově reálky
- V roce 1929 se knihovna přestěhovala do prostornější budovy reálky na Komenského náměstí.
10. léta 20. století – Knihovna v ulici Na Hrádku: Přerušení činnosti a její obnova
- V roce 1916 se knihovna přestěhovala do nových prostor na adrese Na Hrádku čp. 105 (dnes sídlo hlavní pošty).
- V letech 1917 a 1918 došlo k dočasnému pozastavení činnosti knihovny v důsledku politické situace.
- V roce 1919, po přijetí Zákona o veřejných knihovnách z 22. července, byla činnost knihovny obnovena. Tento zákon nařídil obcím zřizovat knihovny, a Česká republika se tak stala zemí s nejhustší sítí knihoven na světě.
Konec 19. a počátek 20. století – První veřejná knihovna v Pardubicích: Historie začíná na radnici
- Dne 7. července 1897 byla ve 2. poschodí radnice na Pernštýnském náměstí slavnostně otevřena první Veřejná obecní knihovna pardubická.
- V roce 1900 byla v Pardubicích otevřena první veřejná čítárna působící odděleně od knihovny.
Historie budov na Pernštýnském náměstí
Hlavní sídlo Krajské knihovny v Pardubicích, situované na Pernštýnském náměstí od roku 1960, začalo svou cestu v domě čp. 77 a teprve postupem času se rozrostlo o sousední budovy (čp. 78 a čp. 79), jejichž vzájemné propojení umožnilo rozšíření nabídky služeb pro čtenáře a návštěvníky.
Všechny tři budovy stojí v blízkosti ikonické Zelené brány na západní straně náměstí již více než 500 let a reflektují bohatou minulost města – od obytných prostorů a živnostenských provozoven (včetně krámků v přízemí) až po knihovnické služby, které poskytují dnes.
Dům čp. 77 – Oesterreicherův dům
V roce 1905, pod vedením majitele Gustava Oesterreichera, prošel dům výraznými změnami – byly upraveny dveře a výklady a ve skladišti vznikla elektrická pražírna kávy. Během let se opakovaně žádalo o drobné opravy fasád, což vedlo k odkrytí části původních renesančních freskových maleb. V roce 1939 se dům stal židovským konfiskátem a rodina Oesterreicherů byla deportována do Terezína.
V letech 1941–1942 odkoupila dům pardubická obec a využívala jej jako nájemní bydlení. V roce 1945 sloužil jako sídlo policie a SNB. V roce 1947 se polovina domu vrátila dědicům Oesterreicherů, zatímco druhá část zůstala ve vlastnictví státu. Složité majetkové vztahy bohužel vedly k chátrání objektu, což vedlo v roce 1951 k nařízení vyklizení.
Od roku 1955 začala sondáž fasád a docházelo k postupnému dokumentování nalezených maleb. Při rekonstrukci byla v původním renesančním duchu obnovena hlavní fasáda směrem k náměstí, zatímco jižní část v Zelenobranské ulici byla ponechána ve stylu Ludvíka XVI., přičemž byly přeneseny chybějící reliéfy z přední strany domu. Oprava fasád byla ukončena roku 1960, kdy došlo zároveň k částečné rekonstrukci pro potřeby knihovny. Majitelem budovy byla v té době obec.
V letech 1971–1972 byl do dvora přidán výtah a v roce 1983 se navázalo na původní práce a pokračovalo se v obnově fasád. První zásadní rekonstrukce se budova čp. 77 (současně s budovou čp. 78) dočkala v letech 1998-2000, kdy byly prostory rozšířeny o půdní vestavby a historické sklepy. Majitelem budovy se stává Pardubický kraj.
V letech 2023–2024 proběhla oprava havarijního stavu nadokenních říms, výměna oken na jižní straně, oprava fasády, maleb a kamenných prvků.
Dům čp. 78 – U Pštrosa
Stavební spisy, které se dochovaly od roku 1899, nám poskytují přehled o historických změnách v této významné nemovitosti. V té době vlastnil budovu Karel Jířínský, následně v roce 1902 přešla do vlastnictví Antonie Hojerové. V roce 1920 ji převzala Anna Hojerová – Jedličková, a v roce 1924 se stala majetkem Hojerovských dědiců.
Budova se během let dočkala několika oprav, včetně obnovy fasády kvůli jejímu špatnému stavu a „opadávání labutě“. V roce 1926 byl instalován vodovod a upraveny obchodní prostory. Později, v roce 1942, byla zavedena elektřina, což představovalo významný krok v modernizaci objektu.
V roce 1955 začaly sondáže fasád, během nichž byly objeveny keramické (2. patro) a kamenné (1. patro) ostění oken. Rekonstrukce pro potřeby knihovny probíhala v letech 1962–1969, kdy došlo k propojení domů čp. 77 a čp. 78. Mezi lety 1998 a 2000 došlo k zásadní rekonstrukci, která zahrnovala rozšíření o půdní vestavby a historické sklepy. Byly restaurovány unikátní prvky, jako trámový strop a diamantová klenba. V roce 2024 byla provedena oprava fasády a maleb, včetně obnovy historického reliéfu pštrosa mezi okny v 1. patře. Majitelem se stal Pardubický kraj.
Dům čp. 79 – U Zlatého Beránka
Dům je pojmenován podle charakteristické plastiky beránka umístěné nad vchodem. Je vybaven třemi okenními osami, diamantovou římsou a trojúhelníkovým štítem. Datován je na začátek 16. století, ještě před velkým požárem města. Uvnitř se zachovala malovaná výzdoba stropů v prvním patře a řada kamenných prvků na chodbách.
Prvním historicky doloženým majitelem byl v roce 1545 Zikmund Vahanský z Vahančic. Během 16. a 17. století se dům často měnil majitele – bydlel zde fišmistr, tesař, kavárník a důchodce poděbradského panství. Dům často vlastnily vdovy. V roce 1918 byl ve vlastnictví Rudolfa a Růženy Weinerových, kteří zde žili až do okupace a deportace do koncentračního tábora.
V roce 1990 zakoupila dům Komerční banka, a v roce 2002 přešel do vlastnictví Pardubického kraje, aby sloužil jako rozšíření knihovny. K objektu byla přistavěna nová část ve dvoře a vybudován nový depozitář. V létě 2024 byla provedena oprava fasády, která vrátila budově její původní vzhled.