Příhrádek, v minulosti označován jako předhradí, předzámčí či barbakán, je tvořen budovami čp. 5–8, které jsou uspořádány do charakteristického tvaru trojúhelníku. K nim patří ještě tzv. Věžová brána, spojená s čp. 6 na severní straně a Kulisová brána na straně jižní, mezi budovami čp. 5 a 8. Uprostřed malého náměstí se nachází klasicistní kašna a dvě vzrostlé lípy. Nahlédněte s námi do historie a odhalte tajemství toho jedinečného místa.
Tajemné počátky Příhrádku
V žádných dosud dochovaných a zkoumaných dokumentech se nenachází zmínka o Příhrádku před rokem 1491. Město samotné je vedeno jako poddanské maloměsto hospodářského charakteru, jehož podoba se utvářela v období po husitských válkách. Nicméně historii tohoto území lze sledovat od počátku 16. století, hlavně po požáru města v roce 1507, až do současnosti.
První dochované zmínky jsou o budově čp. 5, tj. o domu Jany Barvířky (v místě dnešní sýpky), a o domě Jana Vačkáře (dnešní NPÚ). Obě budovy byly zničeny či strženy do r. 1516. Ještě v té době patřil Příhrádek k městu samému a teprve okolo roku 1520 byl vydělen pod zámek v rámci pernštejnské přestavby města, kdy se stává zázemím pro hospodářské účely.
Příhrádek jako pevnost
V rámci pernštejnské přestavby je opevnění města tvořeno několika prvky – vodními příkopy, hradbami, valy, mosty apod. Pozůstatek původních hradeb a valů dnes můžeme vidět kupříkladu u zámku, kde je původně obtékalo koryto řeky Chrudimky. Okolní park měl sám obrannou funkci a v případě nebezpečí byl zatopen vodou. Vodní zámek s městem tehdy spojoval dřevěný most (v místě dnešní cesty od zámku na Příhrádek), který byl v případě ohrožení zapálen.
Mostní věž může spolu s Kulovou bránou a tvarem prostoru připomínat barbakán, jehož podstatou jakožto obranného prvku byl zalomený tvar komunikace mezi oběma branami, díky čemuž je nebylo možné napřímo ostřelovat a znemožnil se další postup nepřítele. Předpokládá se, že obranné prvky a charakter místa byly dány ještě před výstavbou domů, které byly do prostoru včleněny postupně a již od svého počátku sloužily k hospodářským, administrativním, řemeslným a obytným účelům.
Další požár a následná přestavba s italskou stopou
V roce 1538 město opět vyhořelo, kvůli čemuž začala jeho velká přestavba. Domy byly zvyšovány z přízemních na patrové, mimo dřevěných se stavěly rovněž kamenné a využívaly se také hojně terakotové panely u dveří a oken. Tato technologie, dovezená z Italie, měla výstavbu usnadnit i urychlit.
Příhrádek pod vládou Habsburků
V roce 1560 panství prodává Jaroslav, dědic Viléma z Pernštejna, císaři Ferdinandovi, který je kupuje pro syna následníka Maxmiliána (otce císaře Rudolfa II.). Díky tomuto prodeji byl vypracován soupis zámeckého inventáře, kde se hovoří i o Příhrádku. Pardubice se tímto stávají „komorním“ městem.
Útrapy staletí: Stav Příhrádku pod drobnohledem
Z dochovaných zpráv a zápisů správců panství se opakovaně dozvídáme o poměrně neuspokojivém stavebně technickém stavu Příhrádku s tím, že byly opakovaně plánovány různé menší i zásadnější opravy. Důležitý byl stav po roce 1645, kdy bylo město obsazeno Švédy a značně zničeno díky střílení ohnivých koulí.
Podrobnější a ucelenější informace přinášejí soupisy z let 1680, 1719 (katastrofální stav) a 1726 (popis dřevěných staveb a přístavků). V roce 1729 jsou po dlouhé době zmiňovány byty k bydlení pro nadlesního, bydlel zde pojezdný, kovář, kolář, porybný. V sousedních domech byly stáje, konírny a sýpky.
V roce 1745 zde bydlel židovský výrobce pálenky – vinopalník, přestože bylo od roku 1662 zakázáno delší pobývání židů ve městě. Pro vinopalnu byl po pivovaru v roce 1802 zřízen přímo na Příhrádku šenk, byt, stáčírna, sklady a stáje (pozn. 1 vědro žitné stálo 10 zlatých). V letech 1838–1840 byl pro vinopalnu postaven vodovod a opravena střecha.
Příhrádek ve 20. století
Kolem roku 1901 a 1903 vznikaly téměř současně oba nové menší průchody v Kulové bráně. V roce 1920 zámek koupil Muzejní spolek města Pardubice a areál v této době sloužil hlavně k bydlení. Účel budov se příliš nezměnil ani v po roce 1952, kdy Příhrádek přešel pod ministerstvo školství. Nebytovou část tvořila především skladiště (např. velkoobchod zboží široké potřeby ŠIPRO). Od roku 1960 spadal Příhrádek pod Národní památkový ústav.
Knihovní centrum u Vokolků: Nová kapitola Příhrádku
Přestože měl Národní památkový ústav snahu objekty rekonstruovat společně s budovou čp. 5, mohl si s ohledem na nedostatek finančních prostředků dovolit pouze provizorní statistické zajištění dřevěných pilotů ocelovými šrouby. Objekty nebyly využívány a díky svému havarijnímu stavu došlo k jejich uzavření.
V roce 2016 byl Příhrádek bezplatně předán Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových do vlastnictví Pardubického kraje pro potřeby Krajské knihovny v Pardubicích. Nutná rekonstrukce započala archeologickým průzkumem vybraných lokalit v jednotlivých domech, při kterém se našly kamenné kachle, užité nádoby, střepy, zbytky kostí, korálků, staré boty a artefakt dopisu. Další nálezy se týkaly stavebně historického vývoje domů – maleb a fresek na stěnách, zazděných průchodů, oken či schodišť. Zvláštním nálezem byla černá kuchyně (2. NP budovy čp. 7) za zazděnou stěnou.
Rekonstrukce probíhala od roku 2018 do června 2020 a její náklady se vyšplhaly na 54 mil. Kč (financováno z finančních prostředků EU – operační program IROP – Obnova památek, dotace ze státního rozpočtu a Pardubického kraje). Dne 20. června 2020 byly všechny tři domy, tj. čp. 6, 7 a 8, slavnostně otevřeny veřejnost pod názvem Knihovní centrum U Vokolků (na počest významné tiskařské rodiny Vokolkových z Pardubic).